Popelka nazaretská

Detailní popis produktu

Život Pána Ježíše Krista z pohledu jeho matky Marie. Literárně-hudební pásmo sestavené z úseků jedinečné básně Václava Renče (v přednesu Jaroslava Konečného), prokládané písněmi Víta Petrů v podání komorního sboru kostela Panny Marie Sněžné a Ztracené kapely.

Výsostně radostná píseň bdquo;Popelka nazaretskáldquo; vznikla kolem roku 1955 v leopoldovské věznici. Zde autor, odsouzený na 25 let, trávil své dny jako vězeň stalinistické zvůle. Kompozice Popelky o celkovém počtu 1752 veršů byla tvořena i fixována pouze v paměti. Disponovat tužkou či papírem bylo vězňům zakázáno. Navzdory tomuto nařízení byla propašována mimo vězeňské hradby řada autorových prací na cigaretových papírcích miniaturním písmem, poněvadž každý centimetr plochy čistého papíru měl pro básníka nesmírnou cenu.
Když bylo dílo dokončeno, neexistovalo už pouze v paměti autora, ale ústním podáním bylo přenášeno do pamětí spoluvězňů, kteří však nikdy nepobývali s autorem dostatečně dlouho na jedné cele. Tak, jak se tu a tam některým z těchto spoluvězňů octnul na svobodě, začaly se objevovat fragmenty celého díla, až bylo v roce 1958 zkompletováno. Teprve po návratu, v roce 1962, viděl Václav Renč své vlastní dílo na papíře a mohl tak učinit korekturu a dát dílu definitivní podobu.

VáCLAV RENČ (1911 - 1973) byl český básník, dramatik a překladatel, představitel katolicky orientovaného proudu české literatury. V roce 1936 absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Již při studiích na filozofické fakultě redigoval spolu s Františkem Halasem časopis Rozhledy po literatuře. Po ukončení vysoké školy pracoval na několika místech jako redaktor (Akord, Obnova a Řád), později jako nakladatelský redaktor. V letech 1945-1948 byl dramaturgem olomouckého divadla (dále působil také v Zemském divadle v Brně). Roku 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí (proces s tzv. Zelenou internacionálou) na 25 let vězení. V komunistických žalářích ztrávil celkem 11 let. Propuštěn byl až v květnu 1962. Po propuštění pracoval jako dramaturg operety Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Od roku 1967, kdy se přestěhoval natrvalo do Brna, se věnoval literatuře a překládání. Rehabilitován byl až po své smrti roku 1990.